|
Historie Mexika
Základní
historii Mexika lze rozdělit na 4 základních období
1.předkolumbovské období rozvoje indiánských kultur
2.dobývání Mexika Španěly a koloniální období
3.období boje za nezávislost a historie samostatného Mexika
4.novodobé dějiny .
1.PŘEDKOLUMBOVSKÉ OBDOBÍ Mexika
Toto historické údobí
se vyznačuje rozvojem různých indiánských kultur a indiánských
správních celků. Dělí se dále na předklasické období(1500
- 250 př.n.l.), klasické období (250 - 900 l.n.l) a postklasické
období (900 - 1500 n.l.) Nejstarším indiánským kmenem, o
němž se dochovaly historické památky a o němž se předpokládá,
že položil základy rozvoje všech dalších indiánských kultur
byli Olmékové. Slovo Olmékové však pochází z pozdějšího
období z jazyka Aztéků a znamená obyvatel země kaučuku.
Objevená centra Olmeků jsou La Venta, Tres Zapotes a předpokládá
se také, že založili i Monte Albán. Olmékové se začali formovat
od roku 1500 př.n.l. v okolí Mexického zálivu a pocházeli
pravděpodobně z Tabasca a okolí Veracruz. Zasloužili se
o rozvoj jaguářího kultu. Jaguáří muž byl především zosobněním
deště a vody - důležitým zdrojem pro zemědělství. Olmekové
byli zručnými sochaři a také dle jejich vzoru, tj. podél
ulice vedoucí od severu k jihu, byli zakládány také pozdější
indiánská města. Konec Olmecké kultury se předpokládá asi
okolo r. 500 př.n.l. Další indiánskou kulturou byli obyvatelé
Teotihuacanu, města s největšími Mexickými pyramidami cca
50 km severně od Mexico City v centrální části Mexica, jehož
největší rozvoj se předpokládá od 200 př.n.l - 700 n.l.,
po té byl Teotihuacan vypleněn a zcela opuštěn okolo 1000
n.l. Předpokládá se že měl až 200 000 obyvatel ( 300 - 500
.n.l.) a byl největším městem planety. Na troskách této
civilizace vznikla kultura Toltéků s centrem v nedaleko
vzdáleném městě Tula. Jedna jejich část se okolo roku 1000
n.l. přesídlila na jih a dobyla severní oblasti Mayů a vytvořila
Toltecko-mayskou dynastii s centrem v Chichen- Itzá na Yucatánu.Toltekové
byli bojovný národ a hlavním uctívaným bohem převzatým od
kultury Teotihuacanu byl opeřený had Quetzalcoatl, jehož
plastiky nalezneme jak v Teotihuacanu, tak i na maysko-tolteckých
stavbách v Yucatánu. Neopominutelným národem v historii
Mexica byli Mayové. Národ s nejrozvinutějším písmem, jehož
zápisky však byly Španěly zničeny a dochovali se pouze 3
kodexy ( v Drážďanech, Paříži a Madridu). Původní centrum
Mayú bylo v Guatemale a Chiapasu a po té se jejich panství
rozšířilo až do Yucatánu. Měli nejrozvinutější zemědělství,
astronomii a matematiku. Období největšího rozvoje se datuje
cca 200 - 900 n.l. Kolem roku 1000 byla severní část obsazena
Tolteky v čele údajně s bájným králem Kukulkánem -Quetzalcoatlem
( voustým mužem světlé pleti) a vznikla Toltecko - mayská
říše s centrem v Chichen - Itza. V období objevení Mexika
Španěly však nejmocnějším kmenem byli Aztékové. Centrum
jejich říše bylo v oblasti nynějšího hlavního města Mexica
City a nazývalo se Tenochtitlán. Bylo vybudováno na ostrově
ve velkém jezeře, které bylo postupně Španěly zasypáno.
Aztékové přišli do oblasti ze severu v 12. až 13 stol n.l.
Aztékové byli bojovný národ, který do příchodu Španělů ovládal
střední Mexico od Karibiku až k Tichému oceánu. V Mexiku
jsou také další národy, které v různých údobích hrály větší
či menší historickou roli : Zapotékové, Mixtékové, Totonakové,
Chichimékové, Taraskové na něž naleznete na různých místech
historické památky.
2.DOBYTÍ MEXIKA ŠPANĚLY A KOLONIÁLNÍ ÚDOBÍ
ústřední postavou celé
conquisty země je španělský šlechtic a dobrodruh Hernan
Cortes (1485 - 1547), který ve vidině zisku připlul z Kuby
s 10 loděmi, 500 muži,14 děly a 12 koni na pobřeží poblíž
Veracruz. Jakmile se vládce Aztéků Montezuma dozvěděl o
jeho příjezdu, tak pod vlivem staré indiánské pověsti o
tom, že král a bůh Quetzalcoatl (v Mayském jazyku Kukulcán)
vousatý muž světlé pleti se vrátí, aby se opět ujal vlády
nad zemí, poslal vyslance s bohatými dary.Cortesovi muži
spokojeni s dary se chystali vše naložit a odplout.Cortes
však nechal 9 lodí zapálit, aby je přiměl k dalšímu tažení.
Dlůležitou roli sehrála také Cortésova indiánská milenka
a tlumočnice - dcera indiánského náčelníka - krásná Malinche,
která Cortése informovala o pověsti, která ho předchází,
o bohatství Aztéků a jejich nepřátelích, které by mohl využít
jako spojence. Po dlouhém pochodu a dobytí několika měst
Cortes dorazil do hlavního města Tenochtitlanu na podzim
r. 1519. Moctezuma měl v té chvíli k dispozici 60 000 indiánských
bojovníků. Přijal však Cortese se všemi poctami a ubytoval
ho v jednom z paláců. Cortez ihned zajal Moctezumu jako
rukojmí.R. 1520 připlula z Kuby flotila 20 lodí, aby dle
příkazu Španělského místodržícího přivedla Cortese k rozumu,
protože Cortes jednal bez jejího povolení na vlastní pěst.
Cortes se vydal se svými vojáky vedoucímu výpravy Narváezovi
naproti a v bitvě ho porazil.Valná část poraženého vojska
se po té přidala ke Cortésovi(700 vojáků, 100 jezdců s 20
děly). V jeho nepřítomnosti ale došlo v Tenochtitlánu ke
konfliktu a k povstání Aztéků vedených bratrem Aztéckého
krále, které Cortes nepotlačil ani s novými posilami a musel
uprchnout z města během tzv " noche triste"(smutné
noci). To přišel o 2/3 vojska a zbylo mu tak zase jen asi
450 mužů.V té době však náhodou přistála u břehů flotila
4 lodí se španělským vojskem, které Cortés úmyslně neinformoval
o porážce a přemluvil je k dobytí Aztécké říše vedené novým
vládcem jména Cuauhtémoc. Po dlouhých bojích, kdy Cortés
nechal nasypat v jezeře náspy pro jezdce, postavil brigantiny
a vyhladověl město, vnikli Španělé r. 1527 do města a podrobili
ho. Španělé po dobytí jednotlivých území začali ničit staré
chrámy a na jejich místě ze stavebního materiálu postavili
kostely, vládní budovy nebo paláce.Vojáci byli následování
církví a to především řády františkánů, dominikánů a jezuitů.
Ke katolizaci Mexika přispěla velmi legenda o zjevení pany
Marie Guadelupské, která byla tmavé pleti a zjevila se pokřtěnému
indiánu r. 1531. Panna Marie Guadellupská se po té stala
patronkou Mexica a celé střední Ameriky. Španělé využívaly
indiány především jako pracovní síly na plantážích. Cortéz
se v r. 1528 vrátil do Španělska a ač byl přijat u dvora
s poctami, nebyl potvrzen ve funkci guvernéra.To se však
dozvěděl až po příjezdu do Mexika a po opětovné cestě do
Španělska žádat své nároky na Španělském dvoře.Cortés nakonec
zemřel r. 1547. Dobývání jiných oblastí Mexika je spojeno
s dalšími jmény. Podrobení Yucatánu je spjato se jménem
Francisco de Montejo a při obsazování západního pobřeží
se proslavil Nuňo de Guzmán. Španělé rozdělili zemi na provincie
a v každé vesnici určili soudce a kněžího. Při obsazování
území používala vláda ve Španělsku systém, kdy soukromé
osoby byly oprávněny zabrat území jménem koruny, které odváděly
pětinu dosaženého zisku. Conquistadoři obdrželi dobyté území
jako léno s indiány, a to dále spravovali dle Španělských
zákonů.Celý tento postup se dotkl nejvíce počtu indiánů,
kdy se předpokládá, že před příplutím Španělů do Mexica
žilo v zemi přibližně 26 miliónů indiánů, zatímco jejich
počet kolem roku 1570 byl asi jen 3 miliony.Celé koloniální
období až do oficiálního počátku zahájení boje o nezávislost
je však protknuto boji s různými indiánskými kmeny. Španělské
Mexiko však také rozšiřovalo své území o nyněší Texas a
Kalifornii.
3.OBDOBÍ BOJE ZA NEZÁVISLOST A HISTORIE
SAMOSTATNÉHO MEXIKA
Většinu obyvatelstva v
18 století tvořili míšenci Španělů a indiánů - kreolové,
kteří získávali postupně ekonomicko mocenské pozice a tak
jako i v jiných státech Jižní a střední Ameriky začalo jejich
národní sebeuvědomování, které bylo zapříčiněno především
jejich nespokojeností s dosaženými pozicemi v koloniální
hierarchii. Tato nespokojenost šla ruku v ruce se zájmem
usazených Španělů neodvádět daně ze zisků do Španělska a
být přitom pod vládou dosazených královských úředníků, prosazující
různá omezující politická, ale především ekonomická opatření
bránící volnému kontaktu kolonie s ostatním světem. Odhodlání
k rozhodujícímu střetu také podpořily údálosti ve Spojených
Státech, které vyhlásila nezávislost a také revoluce ve
Francii proti království podpořila myšlenku odporu proti
koruně. Počátek ozbrojeného boje se datuje do r. 1810, kdy
16.září kněz Miguel Hidalgo y Costilla v rámci projevu v
Dolores vyzval k boji proti Španělům a vyrazil s 600 ozbrojenci.
Brzy však nashromáždil armádu 20.000 ozbrojených revolucionářů
vyzbrojených povětšinou mačetami. Současně však vypukly
povstání i na jiných místech Mexika. Hidalgo byl však zajat
a popraven. Boj za nezávislost byl zahájen, avšak výrazný
boj probíhal mezi povstaleckými skupinami republikánů a
royalistů, kteří viděli budoucnost Mexika v monarchii. Boj
dokonán r. 1821, kdy Španělé podepsali s vůdcem royalistické
armády plukovníkem Agustinem de Iturbinem "smlouvu
z Cordoby" zaručující nezávislost Mexika, jednotné
náboženství a rovnoprávností všech obyvatel. Iturbine se
stal prvním nezávislým guvernérem Mexika a později se nechal
korunovat za císaře Agustina I.Odstoupil však po povstáních
dalších mocenských skupin a obyvatelstva v r. 1823.V r.
1924 byla vyhlášena Mexická republika na základech federace
jednotlivých států.Vr. 1825 padla poslední Španělská posádka
ve Veracruzu. R. 1845 vyhlásili Američané v Texasu nezávislost
a následovala válka se Spojenými státy, kdy americká vojska
vstoupili do hlavního města Mexika. Posledními obránci byli
mladí kadeti a dobrovolníci, kteří padli r.1847 při obraně
pevnosti Chapultepec. Po prohrané válce Mexiko přišlo o
Texas, Arizonu, Kalifornii a Nové Mexiko oproti odstupnému
15 mil dolarů. Po odchodu Američanů v r. 1848 však mnoho
zbraní zůstalo v rukou indiánů, kteří nebyli spokojeni se
svým postavením ve společnosti a to především na jihu země
v Yucatánu. Tam také zahájili ozbrojené povstání.Tento odboj
dal vzniknout významné osobnosti dějin - Benito Juarézovi,
zapotékovi a guvernéruvi státu Oaxaca, který byl zvolen
r. 1858 prezidentem. Jeho odpůrci však za pomoci Evropských
mocností - Francie, Velké Británie a Španělska dosadili
na trůn císaře Maxmiliána. Juaréz byl naopak podporován
Spojenými Státy a r 1867 císaře Maxmiliána vojenska porazil.
Maxmilián byl po uvěznění popraven s dalšími představiteli
císařství. Po porážce zastánců císařství byl Benito Juaréz
zvolen prezidentem země s nedokončenou pozemkovou reformou
a ambicemi dalších revolučních vůdců. V r. 1877 se dostal
pučem k moci Porfirio Díaz, který udržel svou diktaturu
až do jeho útěku r. 1911. Po té následovalo revoluční období
za účasti ozbrojených skupin kolem známých postav jako Pancho
Villa a Zapata z něhož vítězně vyšel Alvaro Obregón.
|
